3 krátké hry o podobách lásky s jedním jediným možným koncem. Obnovená premiéra našeho prvního představení, které jsme připravili k 5. narozeninám Neomluveného divadla.
Hrají:
Starostlivý otec : T. Vyoral, Lukáš Bochníček, A. Vejsada
Námluvy: V. Bartůšek, R. Bittenglová, L. Bochníček
Medvěd: T. Krejča, P. Rejchrtová, L. Bochníček
Režie: Tomáš Krejča
Anton Pavlovič Čechov
29. 1. 1860 Taganrog, RU – 15. 7. 1904, Badenweiler, DE
Čechov navštěvoval v letech 1868 až 1879 gymnázium v Taganrogu. Poté šel na univerzitu do Moskvy, kde vystudoval medicínu. Čechov pracoval jako lékař a přispíval do humoristických časopisů. Od roku 1882 psal pro petrohradské noviny. Na svém statku u Moskvy ošetřoval rolníky zdarma; od jednoho ze svých pacientů se nakazil tuberkulózou. Už nemocný v roce 1890 podnikl cestu na Sibiř, aby psal o nucených pracích na vězeňském ostrově Sachalin. Jeho zpráva z cesty popisuje otřesný život vyhnanců v carské říši. Roku 1901 se Čechov oženil s herečkou Olgou Knipperovou. Kvůli zhoršující se plicní tuberkulóze se přestěhoval do Jalty na Krymu. V létě 1904 odjel do německých lázní Badenweiler, kde 15. července zemřel. Je pohřben v Moskvě. Ve svých dílech často naráží na problematiku tzv. zbytečných lidí. Vytvořil tzv. lyrické drama, děj neprobíhá v reálném životě, ale v citovém životě, tj. jeho hrdinové prožívají vnitřní drama. Ale především: Čechov se ve svých dílech (mluvíme-li pouze o dramatech) pohybuje na rovině komiky a hořké tragédie nebo naopak. Nejistota v jasném určení žánru je pro něj typickým jevem. Přesto všechno jsou Čechovova dramata divadelním zprostředkováním skutečného života lidí v pobaveném, komickém světle, což ovšem nevylučuje obsaženou vnitřní tragičnost, která věrně zobrazuje lidský život v jeho celkové spletitosti. Proto i právem může být Čechov nazván „nejrealističtejším“ spisovatelem, dramatikem.